Galionová figura. Bezpečnou plavbu kdysi zaručovaly bohatě zdobené sochy na přídi

Zlatý věk příďových figur spadá do 16. až 18. století, ale víte, kdy se na lodích objevily poprvé? Kořeny sahají hluboko do historie, své lodě zdobily prakticky všechny starověké námořní civilizace. Jejich původ je každopádně opředený mnoha pověrami.

Stojí za figurami magie, pověrčivost nebo náboženství?

Podle jedné z nich byla loď živou bytostí, a tak figura měla vyjadřovat její duši a charakter. K výzdobě se využívaly posvátné bytosti (postavy, zvířata či mytické příšery), které zároveň měly loď chránit před nebezpečím na moři.

Egypťané lodě zdobí posvátnými ptáky (nejčastěji jestřáby), kteří zajistí dobrý zrak, případně na loď malují alespoň oči. Řekové a později Římané volí patrona domovské mariny (Korinťané vládce moří Poseidona a Théby boha vína Dionýsa) nebo hlavu vlka nebo kance, kteří symbolizují zuřivost.

Figura Poseidona byla populární napříč staletími – zde na replice pirátské lodi

Severní národy silně věří v ochrannou funkci, kdy sochy dohlíží na bezpečnou plavbu. A navíc podle Vikingů bude loď potopená bez figury věčně bloudit po moři. Nejoblíbenější motiv je drak, který měl děsit nepřítele (klasickému typu vikinské lodi se dosud říká drakkar, dračí loď). Oblíbení jsou i hadi a delfíni.

Ve 13. století bylo v severní Evropě populární zobrazovat labuť jako symbol ladnosti a pohyblivosti.

Figura na vikingské lodi – Španělsko

Vynikající mořeplavci Féničané jsou průkopníky ve zdobení. Na lodě umisťují také koně, aby zabezpečili svým lodím rychlost.

Druhá teorie vyrůstá ze směsi náboženství a magie – spuštění lodi na vodu bylo vždy doprovázeno obětí bohům. Námořníci pak na příď umístili hlavu nebo kůži obětovaného zvířete, která měla bohy usmířit a chránit loď před zlými duchy. Etruské malby i antické mozaiky zachycují na přídi např. hlavu berana nebo ovčí kůži.

Zvířecí krev vystřídalo šampaňské, ale rituál při spouštění nových plavidel přetrvává.

Reliéf na zdi paláce krále Sargona II. v Dur Sharrukin v Asýrii (nyní Irák), cca 713–716 př. n. l.

Největší rozmach zažívají příďové figury v 16. století spolu s rozvojem mořeplavby a stavbou větších lodí (Galeon), na kterých vzniká i velkorysý prostor pro výzdobu. Ta je pýchou majitele a potvrzuje jeho status. Válečné lodě z této doby jsou doslova uměleckým dílem.

Jak se galionová figura vyvíjela během staletí

Figury z počátku 16. století leží na přídi téměř vodorovně, ale spolu s dalším vývojem konstrukce lodi mění jejich poloha. Postupně se narovnávají do svislé polohy a na některých lodích se dokonce naklání dozadu.

Galionová zlatá figura ve vodorovné poloze

Figury také začaly být stále větší a objemnější (podobně jako lodě) a vytváří se komplikované výjevy. Vážily i několik tun a někdy byly zdvojené po obou stranách čelenu.

Začínají se objevovat i heraldické motivy. Válečné lodě s více než 100 děly často bohatě dekorovaly barokní zlacené řezby se zakomponovanými věnci a královským erbem. Nebyly to už jen bojové lodě, ale i symboly moci.

Během 17. a 18. století byl například v Anglii, která byla námořní velmocí, často využívaný lev, který symbolizoval sílu, rychlost a agresi. Angličané měli zlatého, Holanďané červeného a věřící Španělé volili postavy světců.

Švédská loď Vasa se potopila hned na své první cestě do Stockholmu v roce 1628 (vlevo restaurovaný originál figury - vpravo kopie)

Koncem 18. století byly nahrazeny lidskými postavami nebo mytologickými bytostmi, a protože mnoho námořníků neumělo číst, změnila i motivace zdobení – nejčastěji měla socha vyjadřovat jméno lodi. Objevují se například sochy potomků majitelů.

Výroba takových figur začala být velmi dlouhá a hlavně drahá, tak se dokonce koncem 18. století v Anglii objevil pokus je zakázat. Svou roli hrálo i to, že gigantické sochy zhoršovaly plavební vlastnosti lodi. Rozkaz nebyl zcela dodržen – mnoho námořníků zkrátka stále věřilo, že loď bez figury bude nešťastným plavidlem.

Byl to však začátek konce. Ale zatímco na válečných lodích se výzdoba změnšuje a postupně upadá, na obchodních lodích naopak začíná vzkvétat. 19. století poháněné průmyslovou revolucí přineslo rozkvět obchodu a figury byly považovány za nezbytnou součást každého nového plavidla.

Fregata s jednorožcem spuštěná na vodu v roce 1824, nyní vystavená jako muzejní loď ve Victoria Dock, Dundee, Skotsko

Éru galionových figur ukončuje pára

Paroplavba přináší další rozmach lodní dopravy, který s sebou nese rychlejší, masovější výrobu a jiný design lodí. Rovný trup už pro figuru nemá místo. A tak se starými loděmi začaly mizet i postavy na přídích. Romantické duše ale nemusí smutnit. V současné době se zase objevují – buď jako součást replik starých lodí nebo jako krásná dekorace.

Galionové figury můžete na moři vidět nejen na replikách

Zajímavosti

Galionovým figurám se také říkalo ochechule.

Na přídi se často objevuje nahá nebo polonahá žena. Pověry námořníků považují ženy na palubě lodi za neštěstí, ale věřilo se, že polonahá příďová figura uklidňuje bouře na moři.

V Německu, Belgii a Nizozemí se věřilo, že ve figurách přebývají duchové/víly zvané Kaboutermannekes (vodní víly). Pokud se loď potopila, Kaboutermannekes vedli duše námořníků do Země mrtvých.

Když ovládli Středozemní moře Římané, sochy přesunuli na záď (o těch napíšeme někdy příště). Nejčastěji používali podobizny armádních důstojníků nebo zvířata – nejoblíbenější byly dlouhé krky labutí.

Věřilo se, že polonahá příďová figura uklidňuje bouře na moři

Chcete si přečíst další články o jachtingu a bezpečné plavbě? Pokračujte na našem jachtařském blogu!